Pro správnou funkčnost těchto stránek používáme soubory cookies (více informací zde). Kliknutím na tlačítko “Souhlasím” souhlasíte s jejich užitím (více informací zde).

Detekce poruchy hlavní hydroizolační vrstvy střešního pláště

K poruchám střešních plášťů dochází i dnes, navzdory již rozšířeným systémovým řešením většiny výrobců. K zatékání většinou dochází právě v kritických detailech nebo při použití nevhodných postupů. Vlhkostní režim jednoplášťových plochých střech s klasickým pořadím vrstev projektantům většinou velí použití parotěsnicí, případně pojistné hydroizolační vrstvy. Takové řešení sice ochrání vnitřní prostory budovy, ale znemožňuje defekt střechy odhalit.

Z praktických zkušeností lze konstatovat, že příčina zatečení do skladby souvrství střechy zpravidla nebývá vyloženě jednoznačná. Stejně jako v jiných oborech platí, že k haváriím dochází vetšinou kombinací několika chybných faktorů a právě v jejich důsledku dojde ke zmíněnému zatečení do skladby souvrství střechy. Ať už jde o špatnou kombinaci volby materiálu, případně navržené detaily střechy, které není možné opracovat, stejně tak to může být i vadný stavební materiál, potažmo lidský faktor při realizaci a další nepředvídatelné příčiny. Ve článku však nehodláme spekulovat o tom, v jaké fázi kdo a co zanedbal, nýbrž zabývat se tím, jak problém vůbec včas odhalit a zajistit včasnou nápravu.

V dnešní době je jednoznačně převládající skladbou střešních plášťů plochých střech jednoplášťová střecha s klasickým pořadím vrstev. Pokud to zobecníme, tak na nosné konstrukci zpravidla bývá parotěsná, případně pojistná hydroizolační vrstva, na ní vrstva tepelně izolační a na ní hlavní hydroizolační vrstva. Pro odvádění srážkových vod z takto řešených jednoplášťových plochých střech s klasickým pořadím vrstev se pak používá dvoustupňová vpust.

Pro potřeby článku je třeba připomenout také dva základní pojmy podle ČSN 73 1901 – Navrhování střech. Parotěsná vrstva neboli parozábrana je hydroizolační vrstva podstatně omezující nebo zamezující pronikání nasycené vodní páry do stavební konstrukce nebo do vnitřního nebo vnějšího prostředí. Oproti tomu pojistná hydroizolační vrstva je vrstva chránící stavební konstrukci nebo prostředí před vodou v případě poruchy hlavní hydroizolační vrstvy.

Obecně je konstrukční řešení pojistné hydroizolační vrstvy takové, že zároveň plní funkci parotěsné vrstvy. Naopak to ovšem platit nemusí, na parotěsnou vrstvu jsou menší vodotěsnicí požadavky než na vrstvu pojistné hydroizolace. Parozábrana má primárně zabránit zvýšenému toku nasycených vodních par z interiéru do souvrství střechy, ale nemusí odolávat vodě. Pokud tedy připustíme, že by se při havárii střechy mohla voda dostat přes hlavní hydroizolační vrstvu, je potřeba, aby se již nepoužíval výraz parozábrana, ale pojistná hydroizolační vrstva.

Je nutné si uvědomit, že při dodržení výše uvedených zásad je díky použití pojistné hydroizolační vrstvy a dvoustupňové vpusti dosaženo takové těsnosti konstrukce, že v praxi ani nelze zjistit defekt střechy, pokud nemá defekt i samotná pojistná hydroizolační vrstva. V případě defektu hlavní hydroizolační vrstvy je pochopitelně největším problém voda, která se dostane do tepelně izolační vrstvy, ta nejen degraduje materiál tepelného izolantu, ale také nadměrně zatěžuje střešní konstrukci. Přetížení střechy se dá alespoň částečně snížit, když pojistnou hydroizolační vrstvu odvodníte, nejlépe přímo do dešťového svodu. Norma ČSN 73 1901 – Navrhování střech v příloze C.1.3 doporučuje, že v případech, kdy chcete pojistnou hydroizolaci odvodnit do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolaci, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem a na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku z důvodu zpětného vzdutí vody při přívalových deštích.

Výše zmíněné postupy tedy řeší pouze ochranu vnitřních prostor, ale neřeší, jak poruchu střešního pláště zjistit. Na problematiku detekce poruchy střešního pláště se zaměřila společnost TOPWET s.r.o. při vývoji nových přípravků pro účel detekce, případně odvodnění vody z vrstvy pojistné hydroizolace.

     

Signalizace defektu vrstvy hlavní hydroizolace s odvodněním pojistné hydroizolační vrstvy TW SIGN KL


Systém zajišťující nejenom detekci vody na vrstvě pojistné hydroizolační vrstvy z interiéru, ale také odvodnění právě podle přílohy C.1.3 normy ČSN 73 1901 (zmíněné v textu výše), která doporučuje, že v případech, kdy chcete pojistnou hydroizolaci odvodnit do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolaci, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem a na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Náš systém s vpustí DN 50, flexibilní hadicí, zpětnou klapkou a navíc průhlednou kontrolní baňkou, vodotěsně napojený na vrstvu pojistné hydroizolace umožňuje, díky průhledné kontrolní baňce, vizuální kontrolu, zda se na vrstvě pojistné hydroizolace vyskytuje vrstva vody. Vodě je pomocí flexibilní hadice umožněno odtéct a zpětná klapka zabraňuje vniknutí vody zpětným vzdutím při přívalových deštích. Kontrolní systém doporučujeme umisťovat v nejnižších místech spádové vrstvy.

     

Signalizace defektu vrstvy hlavní hydroizolace TW SIGN


Systém je určený pro detekci vody na vrstvě pojistné hydroizolační vrstvy z interiéru, v případech defektu hlavní hydroizolace. Kontrolní systém obsahující vpust DN 50, flexibilní hadici a průhlednou kontrolní baňku je vodotěsně napojen na vrstvu pojistné hydroizolace, kdy průhledná kontrolní baňka umožňuje vizuální kontrolu, zda se na vrstvě pojistné hydroizolace vyskytuje vrstva vody a pomocí flexibilní hadice je umožněno přivést kontrolní baňku na požadované místo v podhledu. Průhledná kontrolní baňka je upevněna šroubovacím spojem, je tedy možné ji kdykoliv vypustit, případně vyčistit. Kontrolní systém doporučujeme umisťovat v nejnižších místech spádové vrstvy.

     

Střešní signalizační komín defektu vrstvy hlavní hydroizolace TWO SIGN


Kontrolní systém je určen pro detekci vody na vrstvě pojistné hydroizolační vrstvy v případech defektu hlavní hydroizolace. Používá se v případech, kdy nelze dispozičně zajistit kontrolu z interiéru, ale lze ji zajistit přímo ze střechy. Kontrolní komín vodotěsně napojený na vrstvu pojistné hydroizolace umožňuje díky rezervoáru vizuální kontrolu, zda se na vrstvě pojistné hydroizolace vyskytuje vrstva vody. Kontrolní komíny je potřeba umísťovat v nejnižších místech spádové vrstvy, ale nesmí být umístěny v bezprostřední blízkosti vpustí, aby bylo střešní prvky možné spolehlivě vodotěsně opracovat.

 

TW SIGN KL TW SIGN TWO SIGN

V případě zjištění vody v jakékoliv průhledné kontrolní baňce nebo rezervoáru se vždy jedná o havárii střechy, kterou je potřeba začít neprodleně řešit.

Ing. Martin Pánek – technik společnosti TOPWET s.r.o.